Svátky během roku

SAMHAIN (31.10.) – zasvěcen bohyni Hekaté

  Začátek roku za dob Anglosasů a celý listopad byl spojován s kultem mrtvých. Je to úplný konec úrody a začátek zimy, neplodnost chladných měsíců. Tradičně se sbíraly peníze pro duše mrtvých, aby jich prý bylo na jejich počest hodně. Pekly se koláče a podávaly se návštěvníkům. Jídlo se zanechávalo mrtvým na křižovatkách a byly zapalovány ohně. Je to tzv. svátek ohně v Evropě a v živé paměti byly ohně zapalovány na polích, a hořící pochodně se nosily kolem dokola, zatímco se rodiny modlily za své mrtvé. Ohně prý měly prý svítit duším na cestě na onen svět. Ohně 5.12. jsou skutečnými ohni Samhainu. Každý člověk měl zvednout kámen a hodit ho do ohně, a kdyby ho ráno nenašel, znamenalo by to, že nebude žít a příští rok neuvidí hořící hranici.

  Samhain byl spojován s jablky, lískovými ořechy a stromy; na severu Anglie byl znám jako noc louskání ořechů. Byla to doba máčení jablek a pálení lískových ořechů. Líska byla magickým stromem, symbolem moudrosti. Jabloň byla považována za strom nesmrtelnosti. Ořech podle keltské legendy zobrazuje nashromážděnou moudrost. Slavnosti Samhainu se často konaly v jabloňových sadech a jablka, cukr, pivo a lískové ořechy byly součástí jídelníčku.

  Je také spojován se svátkem Tary, který se slavil v Irsku v době Keltů. Konal se každé tři roky a trval 14 dní. Všechny ohně v Irsku byly uhašeny 31.10. a plápolající slaměné pochodně se držely ve vzduchu, aby byly vyhnány staré špatnosti a přivítán nový rok. Od posledního ohně byla zapálená velká svíce a v jejím světle se konal rituál. Ráno lidé přijali posvěcený oheň od druidských kněží a znovu zapálili ohně ve svých ohništích.

  Podle čarodějnic je Samhain dobou, kdy opony mezi světy jsou nejtenčí. Žijící a mrtví se scházejí a my můžeme hovořit s dušemi zemřelých a dovídat se tajemství Hekatiny říše, jíž je svátek zasvěcen.

Rituál Samhainu

Potřeby: jablko, větvičky lísky, ořechy, větve vrby, ryby, červeně a černě nabarvené vejce, černé a červené svíčky, stříbrná svíčka (může být jen něco), kadidlo (nejlépe šalvějové), červené víno

Postup: zapalte kadidlo, v kruhu vzývejte bohyni Hekatu, bušíce do země, nejprve šeptejte, potom mluvte hlasitěji a hlasitěji: „Hekato, Hekato, Hekato, Hekato! Bohyně močálu a vřesoviště. Bohyně posvátné křižovatky. Stařeno, bohyně moudrosti, nositelko smrti, očišťovatelko duší, královno noci, paní stínů, paní podsvětí, voláme tě…“ Nyní kvílením, tlučením do země, boucháním do bubnů, naříkáním povolejte bohyni ze země mrtvých: „Sladké tajemství, temné vědomosti, skrytá moudrosti, nositelko zmatku a šílenství, hledáme tě, abys vstoupila do našeho světa, abys nás poznala, přinášíme úlitby, přinášíme oběti. Ukaž nám svou potemnělou tvář, své krvavé tajemství moudrosti, veď nás do stínů, do nejtemnější noci.“ Ona vám s sebou přináší bolest, smutek, vztek, zuřivost, posedlost…pokoj, souhlas a odpuštění. Dělejte vše, co vám našeptá, aby jste dělali (křičte, bušte…). Každý účastník přistoupí k ohni a spálí trochu kadidla, jeho výpary vás naplňují. Podávejte si dokola jablko rozříznuté napříč a víno, poté obětujte svou osobní oběť skupině a to, čeho se chceme zbavit. Napište to na kousek papíru a spalte. Říkejte: „Ohněm se očišťuji. Ohněm hořím. Jak cyklus roku končí, mohu tě opustit. Až vysvitne nový rok, odloučíme se. Buď požehnán!“ Děkujte bohyni a rozpleťte kruh. Přinášejte na křižovatku oběti ryb a vajec a nechejte je tam.

Samhain - rituál zakopání válečné sekyry

přeslička

Čarodějkami označován za konec roku, kdy nastává čas zúčtování se starými problémy, abychom do nového roku šli s čistým štítem (vhodnější je práce ve skupině). Najděte si místo, kde lze bezpečně založit malý oheň. Doprostřed ohniště umístěte malý kotel. Vytvořte kolem něho kruh a zaříkávejte duchy čtyř světových stran a Hekaté, bohyni temnoty, která vládne ukrytým a tajným věcem. Na kousek pergamenového papírku se napíše vlastnoručně název věci s níž se chcete rozloučit (nepříjemná záležitost, člověk, staré účty, zášť atd.) Psaní se zapálí a vhodí do kotle, přičemž se rozloučíme slovem "sbohem" . Rituál ukončete rozpuštěním kruhu. Popel svých starých problémů se rozhodí do čtyř světových stran a bez ohlédnutí se opustí místo.

Článek ze školního časopisu SANSKRT

Svátek kouzel – SAMHAIN

  Keltové slavili mnohé svátky během roku, ale snad nejdůležitějším byl svátek SAMHAIN. Pro Kelty tento svátek slavený v noci z 31.10. na 1.11. znamenal začátek roku (Keltové mají posunutý kalendář, roční období měli rozdělena přibližně – listopad, prosinec, leden – zima, únor, březen, duben – jaro, květen, červen, červenec – léto, srpen, září, říjen – podzim). O této noci se říká, že je plná magie a čar, kdy se lidé mohou setkat se zemřelými, kdy blízké duše chodí kolem našich dveří a oken a jedinkrát do roka se prolíná svět živých se světem mrtvých. Keltové v tuto dobu zažehnuli domácí krby, aby mohly duše jejich příbuzných přijít do svého bývalého domova a ohřát se u ohně. Zároveň se za dveře na práh dávalo jídlo pro potulující duše.

  Tyto ohně se zapalovaly ve velké míře, aby duše dlouho nebloudily. Nepřicházely však jen blízké duše, ale i různé přízraky a strašidla. Dodnes se podle toho slaví svátek Halloween. Aby se nepřátelské bytosti do lidské blízkosti neodvážili, vyřezávaly se dýně do tvarů ochranných duchů, dovnitř se dávala svíčka a stavěly se za okno.

  O této noci nebo v pěti následujících se spalovali velicí hadroví panáci, kteří představovali veškerou bídu, utrpení a zlost uplynulého roku, kterých se lidé rituálně zbavovali, aby se mohli očistit pro další rok.   

Libovolná, dosud nesklizená úroda se ponechávala na polích jako oběť duchům přírody.

Pro rituály se obvykle užívalo symbolů jako jsou tykve, jablka, černé kočky, bludičky a košťata, dále pak rostlin jako je nové koření, janovec, šanta kočičí, rulík zlomocný, listy mandragory, šalvěj, sláma, používanými barvami byly černá, oranžová, bílá stříbrná a zlatá. Keltové dali hodně na vůně a kameny, proto používanými vůněmi byly chalcedon, máta, muškátový oříšek, jablko a šalvěj, užívaným kamenem byl černý jantar nebo obsidián.

Lze provádět různé rituály (viz. vlastní výčet rituálů)

YULE – zimní slunovrat (21.12.) – zasvěcen bohyni Frigg

  Ženy z vesnice chodí po domech, aby sesbíraly pšenici, z které budou dělat vánoční dávku koláčů a chleba, každá žena dostane hrnec pšenice. Mlynář ji zadarmo semele na oplátku za větvičky cesmíny a jmelí. Yule byl časem pro maškarní hru. Existovalo mnoho verzí této hry, ale ve všech byl stejný námět. Mužští účastníci byli oblečeni do kostýmů – sukní, zhotovených z hadrů, velký kus hadru měli na hlavách a stejné byly i košile. Byl to boj o smrt a vzkříšení, dva muži bojovali a jeden, Blázen – známý také jako Cesmínový král – byl zabit. Přišel doktor a pozvedl ho z mrtvých, jmenoval se Belzebub. Byl to duch obilí, kdo zemřel, a ten doktor nebo kněz – léčitel, způsobil, že obilí během jeho rituálových výstupů znovu roste. Starý král umírá a nový král se rodí. Záznamy z těchto her pochází z 12.století n.l. a mnohé jsou předkřesťanské.

  O Vánocích se sbíraly almužny pro vdovy. Muži se oblékali jako sedláčtí koně do velkých bílých prostěradel, chodili po vesnici a vzývali lidi k slavení.

  V Derbyshire a Cornwallu se splétal líbací hrozen. Ten sestával ze dvou obručí, jedna procházela druhou, ozdobených jehličím a uprostřed byla koruna z červených jablek a větvičky jmelí. Visel z centrálního trámu obývacího pokoje a líbání probíhalo pod ním.

  Cesmína, břečťan a jmelí byly vánočními rostlinami. Jmelí bylo dlouho spojováno s Druidy; jejich rituály zimního slunovratu zahrnovaly sekání jmelí z posvátného dubu zlatým srpem.

  Břečťanové dívky a cesmínoví chlapci ráno o Vánocích sváděli bitvy; zpívali písně. Díky cesmíně se tento svátek bral jako svátek absolutní sexuální nevázanosti.

Rituál Yule

  Ozdobte oltář cesmínou a břečťanem omotanými červenými a zelenými stuhami, červenými a zelenými svíčkami, jednou zlatou a černou svíčkou. Ovažte snítku jmelí červenou stuhou, udělejte 7 uzlů a pověste ji ke stropu. Zapalte kadidlo a připravte svařené víno a koláče, které budou posílány dokola. Otevřete kruh a vzývejte bohyni Frigg: „Bohyně zimního slunovratu, mrazivá zimní královno, paní rampouchů, laskavá paní jinovatky. Slyš, jak tě voláme této nejtemnější noci. V těchto neplodných měsících, kdy slunce je schováno, se zde shromažďujeme, abychom oslavili temnotu a příchod světla. Slunce zmizelo nejhlouběji pod zemí. Začíná svůj vzestup tím, že vytváří velké kolo. Přines nám své tajemství a oslavme slávu zimy a znovuzrození slunce.“ Pozvedněte sílu tancem a vyvoláváním nebo zpěvem koled a potom proveďte zabití slunce a jeho znovuzrození bláznem – kouzelníkem. Začněte rituál hodováním a posíláním vína a koláče kolem dokola.

IMBOLC – Hromnice (1.2.) – zasvěcen bohyni Brigit

  Svátek světel, oslava první sněženky. Na tento den bývaly požehnány svíčky a rozdávaly se ženám ve farnosti. Svíčka byla postavena na kolébku blízko oltáře a poslední zasvěcené dítě v ní bylo knězem houpáno. To byl rituál narození, později převzat církví. Na tento svátek paní domu a její služebné oblékaly ovesné snopy, aby připomínaly ženu. Ta byla položena do velkého proutěného koše s kyjem vedle sebe. Ženy potom křičely: „Nevěsta přichází! Nevěsta je vítána!“ Potom ji hodily do ohniště. Ráno hledaly stopy v popelu, aby se přesvědčily, že nevěsta přišla. Nevěstou byla vnímána Brigit.

  S tímto svátkem je spojován jeřáb. Byl znám jako strom prvního pohybu plodu, záhadný strom.

  Ve starých dobách byl Imbolc časem, kdy se teprve strhávala vánoční výzdoba.

Rituál Imbolcu

Ozdobte svůj oltář bílými a zelenými květinami (hlavně sněženkami). Upleťte věnečky z bílých a zelených stuh mezi bílé a zelené svíčky. Připravte krásné předměty, jako keramiku, sklo a šperky. Otevřete kruh a vzývejte bohyni Brigit: „Z ledové země tě voláme, ze zmrzlého jezera a železného kopce. Protlač se skrze zmrzlý les žlutý, bílý a fialový krokus, barva v olověné šedi, brodící se skrze nejbělejší sníh. Bohyně tohoto nejtemnějšího období, paní tohoto posvátného času, zasvěť nás do své moudrosti, dones nás do své ledové říše.“ Povzbuďte sílu vyvoláváním. Na Imbolc je dobré zasvěcování.

EOSTRE – jarní rovnodennost (21.3.) – zasvěcen bohyni Floře

  Oslava konce zimy, jarní květiny, nové oblečení. Staré ohně byly dobře uhašeny, aby chytily nové ohně. Byla čištěna ohniště. Tak jako na velikonoce byla barvena vajíčka přírodními barvivy (slupky cibule, kampeškové dřevo, kousky barevných hadrů, květy hlodáše), protože symbolizují opouzdřený svět. Je to symbol zasvěcení. Proto Eostre symbolizuje otevírání zimy do jara.

  V Egyptě, Řecku, Římě a Persii byla vejce barvena žlutě, fialově a růžově a byla požehnána kněžími. V Anglii však majitel panství dával svým farníkům vejce nabarvená červeně, zeleně a žlutě.

  Dále se pekly křížové bochánky, které jedli Římané, Saxoni a Řekové. Římané je pekli na počest Diany. Střediskem těchto zvyků bylo v Anglii město Cambridge. Koláče s hrozinkami a mandlemi, které voněly kořením se zdobily mandlovou pastou.

  Konaly se jarní maškarní hry, při kterých bojovalo jaro se zimou a jaro vyhrálo tento boj.

Jarní rituál

  Ozdobte oltář jarními květinami, růžovými, modrými a žlutými a jednou bílou svíčkou. Připravte si věnečky ze žlutých, zelených a červených stuh a stejnými barvami nabarvěte vejce. Nachystejte si také malý hrozinkový a mandlový koláč a světlé víno. Otevřete kruh: „Bohyně jara, laskavá panno, sestupující ze zledovatělé země. Ty, která necháváš odejít zimní pouta, když širý svět znovu dýchá. Chladné větry pohybují narcisy a květ se rozevírá, připomínaje kopec. Vejdi Floro! Vejdi, jaro. Ještě jednou tě vítáme!“ Vezměte si vejce, převalujte ho v ruce, zavřete oči a vydržte být chvíli sami se sebou. Pozorujte nový růst v sobě. Představujte si jak praská a otevírá se jako vaše nové JÁ. Dívejte se, co se objeví. Posílejte si koláče a víno.

BELTAINE – májový večer (30.4. – 1.5.) – zasvěceno bohyni Venuši

  Svátek plodnosti. V roce 1583 bylo zapsáno, že o máji se všichni shromažďují a jdou k nějakému lesu a háji, do kopců a hor, prostě do přírody, kde stráví celou noc v zábavě a ráno se vracejí s březovými proutky. Každý dům je těmito proutky ozdoben. Odpoledne byl jarmark a večer májový bál pro služky. Ženy nosily kytičku konvalinek a muži měli na sobě společenský oblek s knoflíkovými dírkami a chodili po vesnici, klepali u každých dveří a tancovali po domech. K ocasům dobytka byly přivázány kříže z větví jeřábu, které působily proti uhranutí.

  Májový večer byl známý také jako nezbedná noc, kdy znamení obchodníků byla vyměňována, vrata vysazována a prováděly se kanadské žertíky. Před vstupní dveře se kladly petrklíče, aby odstrašovaly víly. Legenda pravila, že první vílí tance roku se konaly 2.5., aby oslavily probouzející se ze zimního spánku. Kdybyste se napili na 1.5. vody ze studně po západu slunce, byli byste chyceni vílami a rok a den uvězněni v jejich zemi. Májový den byl slaven procesími, nošením věnců, pálením hranic a zpěvem písní. Stavěla se májka, ozdobená květy, bylinami a ovázána provázky.

  Na tento svátek je vhodné provádět rituál spojení rukou – neboli čarodějnickou svatbu.

Rituál Beltaine

   Ozdobte oltář májovými květy, šeříkem, čerstvými květinami a zelenými rašícími větvičkami. Použijte mnoho červených a bílých stuh a červené, zelené a bílé svíčky. Zapalte santalové dřevo nebo kadidlo z melisy. Připravte hodně medového jídla, koláče a pečivo a bezinkové šampaňské. Jestliže je to možné, oslavujte venku. Večerní hvězda vyšla na začátku jako Venuše: „Květinová panno, bohyně květenství, vůně léta, jelení říje, my všichni se můžeme podělit o tvůj dar, když této magické noci tančíme.“ Zpívejte, tancujte a slavte tajemství lásky, krásy a plodnosti.

LETNÍ SLUNOVRAT – Svatojánská noc (21.6.)

  V Británii se v noci letního slunovratu na vrcholu kopců zapalovaly na počest slunce hranice a lidé tančili kolem ohně. Tyto ohně byly upomínkami na druidské rituály. Potom byl popel rozsypán na polích, aby přinesl hojnou úrodu. Muži chodili po obvodu polí s planoucími pochodněmi. Svatojánská noc je dobou kouzel, čarování a darebáctví. Existovalo mnoho rostlin s magickými vlastnostmi, které musely být sbírány této noci. O výtrusech kapradin, tak malých, že nebyly pouhým zrakem téměř viditelné, se věřilo, že mohou sběrače učinit neviditelným.

  Svatojánské ohně byly vždy zapalovány dubem, zasvěceným všem bohům bouří, a Vestě, římské bohyni krbu. Slunovrat byl dobou, kdy král dub byl obětován a zaživa upálen a zimní temnota se posunula blíže. Milenci skákali pře svatojánské ohně a házeli přes plameny květiny. Domlouvaly si schůzky a páry se začaly spojovat.

Svatojánský rituál

  Ozdobte oltář růžemi, sporýšem a jinými letními květinami, mnoha červenými, žlutými a oranžovými. Svíčkami a různými letními plody. Zapalte kadidlo ze slunečních květin. Připravte těžké, sladké víno nebo bylinný nápoj a sladké letní plody pro úlitbu. Otevřete kruh: „Letní slunce svítí nad námi, jemné teplé vánky když vanou. Louky dozrávají voňavými květinami, pole, nízký porost a živý plot. Větry léta ošlehávají naše těla, sluneční světlo léčí naše zmrzlá srdce. Možná nám bohyně připomene jasnost léta ve tmě.“ Pozvedněte sílu písní a tancem, posílejte jídlo a pití dokola.

LAMMAS – Dožínky (1.8.) – zasvěcen bohu Lampasu

  Shromažďování se k první sklizni. Je čas na dovolenou a odpočinek. Lammas je také známý jako „hojnost chleba“. Sekání obilí znamenalo, že zrno se bude brzy mlít a z něho péci a první bochník roku bude věnován s díky bohům. Toto období byla doba, kdy dělníci na farmách chodili mezi senoseči a žněmi ke starým na „pohřební hostiny“ nebo na nájemné trhy. Pohřební hostiny se konaly ve smutku nad mrtvým králem sklizeného období Lughem. Tailleánské hry v Irsku byly původně pohřebními hrami závodů kočárů a boje mečů, které se konaly o Lammasu.

Rituál Lammasu

  Ozdobte oltář plody a květinami pozdního léta, červenými, žlutými a oranžovými květy a svíčkami. Otevřete kruh: „Matko obilí, ženče zrna. Slyš, když tě voláme! Naše práce končí, rok se uzavírá, letní slunce zapadá.“ Zpívejte a pozvedejte sílu, posílejte ji těm úkolům nebo lidem, o kterých víte, že potřebují energii a podporu.

PODZIMNÍ ROVNODENNOST (21.9.)

  Je to oslava sklizených plodů a ubývání letních dnů. Poslední snop byl vystrojen jako symbol královny úrody, a byl uchován na římse nad krbem. Nejmladší dívky pracující na polích měly posekat tento snop a přinést ho ke sklizňové večeři. Na dalekém severovýchodě Skotska se nazývá „Cailleach“, což znamenalo stará žena. Ta byla oblečena do bílé čepice, šatů a šátku připevněného větvičkou vřesu. Její zástěra byla naplněna chlebem a sýrem a nesla srp. Seděla v čele stolu nového hodování a mladí muži s ní tančili.

Podzimní rituál

  Ozdobte oltář podzimními listy, bobulemi černého bezu, hlohu, jeřábu a figurou panny s obilí. Upečte speciální chleba s rozinkami a medem a připravte lehké tmavé víno nebo bylinný nápoj. Používejte hnědé, oranžové a žluté svíčky a jednu bílou. Zapalte kadidlo, kořeny a kůru. Otevřete kruh: „Zde naše plody, zde naše práce, zde výrobek tepaný tvým jménem. Měděný list a zlaté jablko, snop pšenice, sladký lískový ořech. Zde přinášíme svou malou úlitbu chystanou s láskou, svou oběť. Paní podzimní sklizně, přijď dnes v noci a oslavuj ubývání roku.“ Toto je čas sklizně, ale také setí semen. Zasaďte semena, kopejte hluboko a pošlete své naděje, sny a přání hluboko do bohaté země.

Podzimní rovnodennost

Shromáždění, bubnování, zpěv, tanec.Každá žena tancuje svůj posvátný tanec léta, vyjadřuje energii a inspiraci, která jí je dána a rytmem svého těla přijímá teplo posledních paprsků slunce.

Bubny představují pozdravná poselství jiným ženám, oslavujícím v tentýž čas. Rytmus odpovídá energii přírodního živlu - ohně. Rozloučení s denním světlem a přivítání temnoty nadcházejícího období. Květy se po tanci odhazují do ohně se slovy : "Letní slunce umírá, blíží se zima. Nechť přijde její temnota".